Třeba ten o cestě kolem světa
Některé sny si splníme hned. Na jiné si musíme počkat. A některé nakonec vypadají úplně jinak, než jsme si je původně představovali. To neznamená, že jsme je nesplnili.
Má práce koučky je mimo jiné o přáních, snech a hledání cest, jak je převést do skutečného života. A protože se snažím žít to, co říkám svým klientům, v roce 2024 jsem si splnila – v pozměněné podobě – svůj dvacet let starý sen.
Chci Vám tím říct jednu věc: Je v pořádku sen odložit, zaparkovat, změnit, a dokonce i opustit. Jen ho nezahazujte násilím proto, že se právě teď zdá nemožný.
Podotýkám, že jsem stále především advokátka a psycholožka. Koučink dělám psychologický a praktický. Žádné čáry máry ani ezo-víla. To jen pro pořádek, když tu budu psát o snech.
Ne všechno je v našich rukou
Prostě není. Na některé sny si musíme sakra počkat. Někdy je také potřebujeme přizpůsobit tomu, kolik máme právě sil, času, peněz a energie. Zohlednit děti, rodinu, práci i lidi, kteří jsou na nás závislí.
To ale neznamená, že náš sen není důležitý.
Sny jsou naše. Něco vypovídají o tom, kdo jsme, co potřebujeme a po čem toužíme. Proto není nutné je zahazovat jen proto, že se nyní nedají uskutečnit přesně tak, jak jsme si je kdysi vysnili.
Nevadí, když sen dlouho spí.
Nevadí, když se uskuteční jen částečně.
A nevadí ani to, když se časem přetaví v něco jiného. Když na původním snu vyroste sen nový, který lépe odpovídá tomu, kým jsme se mezitím stali.
Chtěla jsem na rok odjet a procestovat svět
Když mi bylo třicet, měla jsem vlastní advokátní kancelář a byla jsem unavená. Chtěla jsem na rok odjet. Procestovat zeměkouli křížem krážem a na chvíli žít úplně jiný život.
Jsem Husákovo dítě. Vyrostla jsem v době, kdy bylo téměř nemožné vyjet za hranice. Představa, že bych se v osmnácti letech ocitla na rok v Londýně, mi tehdy připadala asi stejně reálná jako cesta na Měsíc. V roce 1989 se hranice otevřely. A já o několik let později do Londýna skutečně odjela.
Když jsem tedy mohla „letět na Měsíc“, měla jsem pocit, že mohu všechno.
Pak ale přišla vysoká škola, práce, vlastní kancelář, kariéra, zaměstnanci, klienti a závazky. Cestovala jsem, ale připadalo mi to málo. Chtěla jsem odjet na rok v kuse. Později klidně na dva. Jenže jsem neměla nikoho, kdo by mě mohl zastoupit.
Sen jsem proto odložila. Nezmizel. Naopak rostl.
Mezitím se mi narodila dcera a přibyly další povinnosti. Postupně jsem začala mít pocit, že jsem svou příležitost prošvihla a že už svůj sen nikdy neuskutečním.
První zkouška: měsíc volna
V létě 2023 jsem si poprvé vzala celý měsíc volna. Do té doby pro mě něco téměř nepředstavitelného. Sama jsem prošla portugalskou pobřežní trasu Camino de Santiago z Porta do Santiaga de Compostela. Potom jsem odjela na dva týdny s rodinou na Krétu.
A co se stalo?
Vlastně nic.
Kdo mě potřeboval, počkal nebo se obrátil jinam. Co bylo možné vyřešit na dálku, vyřešilo se. Ostatní záležitosti vydržely. Svět se nezastavil.
Byla to pro mě důležitá zkušenost. Všichni jsme do jisté míry postradatelní – snad kromě našich nejbližších. Představa, že nemůžeme nic opustit, pustit nebo předat, bývá často především v naší hlavě.
Můj cestovatelský rok
V roce 2024 jsem nakonec strávila na cestách velkou část roku. Neodjela jsem na rok v kuse. To už jsem vlastně ani nechtěla.
S dcerou, prací, rodinou a dalšími závazky by příprava takové cesty byla příliš složitá. A hlavně jsem zjistila, že by mi tento způsob cestování v mé životní situaci nepřinesl tolik radosti, kolik jsem si kdysi představovala.
Cestovala jsem proto po částech. Vždy na dva týdny až měsíc a potom znovu domů.
Navštívila jsem Egypt, Tenerife, Slovensko, karibský ostrov Svatý Martin, Kostariku a Nepál. Vystoupila jsem na Gerlachovský štít, přešla Malou Fatru, cestovala s dcerou, s rodinou, s rodiči, ve skupině i sama.
Některé cesty byly plánované. Jiné se vyvinuly úplně jinak, než měly.
Zažila jsem chvíle krásné, veselé a okouzlující. Ale také osamělé, náročné a občas docela strašidelné. Po vzoru hesla, že zážitky nemusí být vždy dobré, hlavně když jsou intenzivní.
Právě na ty se nakonec často vzpomíná nejvíc.
Ale splnila jste si ten sen?
Možná si říkáte:
„Vždyť jste si ho vlastně nesplnila. Chtěla jste odjet na rok nebo dva v kuse a objet celý svět.“
A právě o tom tento článek je.
Sny jsou důležité jako výchozí bod. Ukazují nám směr. Nemusíme je však uskutečnit doslova podle představ, které jsme měli před dvaceti lety.
Za tu dobu se změnil svět. A změnila jsem se i já.
Dlouho jsem měla v hlavě blok. Nedokázala jsem si představit, jak bych mohla v dospělém věku, s dítětem, prací a všemi závazky svůj sen uskutečnit.
Pomohlo mi koučování. Ano, i koučové se nechávají koučovat, když řeší složitější téma.
Ujasnila jsem si, co vlastně ještě chci a co je reálné. Promluvila jsem si s dcerou o možnosti dlouhodobé cesty a zjistily jsme, že pro nás není vhodná. Potom jsem začala hledat způsob, který by možný byl.
A především jsem pochopila, že už vlastně nechci odjet na celý rok v kuse.
V této fázi života by to bylo na úkor mnoha věcí, které jsou pro mě důležité. Vyžadovalo by to tolik organizace, starostí a mentálních návratů domů, že bych byla stejně jednou nohou stále tady.
Přizpůsobit sen svému současnému životu proto nebyl neúspěch.
Bylo to řešení.
Splněno mám
Můj cestovatelský rok byl pestrý, krásný, náročný, někdy osamělý a často překvapující.
Svůj sen jsem si splnila.
Ne tak, jak jsem si ho představovala ve třiceti. Ale způsobem, který odpovídal mému životu o dvacet let později.
A právě to bylo podstatné.
Nemusela jsem odjet na rok v kuse. Potřebovala jsem cestovat, poznávat svět, vystoupit ze své každodennosti a ověřit si, že dokážu na delší dobu opustit práci i své zaběhnuté jistoty.
To všechno se stalo.
Můj dvacet let starý sen už nemusí čekat na uskutečnění. Splnil svou roli. A přinesl mi ještě jedno překvapivé poznání: po roce plném cestování jsem se opravdu těšila domů.
Sen nemusí vypadat přesně jako před dvaceti lety
Sny jsou důležité. Ukazují nám, co nás láká, co nám chybí a jakým směrem bychom se chtěli vydat.
Nemusíme se však stát jejich rukojmími.
Je v pořádku sen odložit, upravit nebo úplně změnit. Důležité je rozpoznat, co v něm pro nás bylo podstatné, a najít způsob, jak to přenést do skutečného života.
Možná také máte něco, co dlouho odkládáte. Změnu, rozhodnutí nebo přání, které se Vám zdá neslučitelné s prací, rodinou či povinnostmi.
Někdy nechybí odvaha ani informace. Chybí odstup.
Strategická koučovací konzultace Vám může pomoci pojmenovat, co skutečně chcete, oddělit podstatné od původní představy a najít konkrétní další krok.
Protože někdy není na sen pozdě.
Jen k němu vede jiná cesta.
